Okolo Třeboně / music festival
Nejbližší akce
+ +
dnů
hodin
minut
sekund

Navigace:

Nezmaři v kraji oslaví tři dekády

  25.02.2008

Jihočeská folková skupina bude v pěti východočeských městech bilancovat, poprvé dnes v Hradci Králové Hradec Králové - "Kdo si zpívá, má do ráje blíž," hlásala na loňském albu jihočeská folková stálice Nezmaři. Držitelé několika Port to berou vážně, nebo věrni svému stylu zpívají už třicet let. Puncovaná kvalita suverénního vícehlasu je rozpoznatelná po prvních tónech, mnohé písničky, třeba Jedu sám, Bodláky ve vlasech, Ráno bylo stejný, Růže či Září díky nim zlidověly. Muzikanti Pavel Zajíc, Tonda Hlaváč a Pavel Drengubák a zpěvačka Šárka Benetková oslaví tři dekády velkou retrospektivou Nezmaři 30 let, s níž se zastaví v pěti východočeských městech, a to dnes v Hradci Králové, zítra v Jánských Lázních, pozítří ve Dvoře Králové nad Labem, ve čtvrtek v Jaroměři a v pátek v Pardubicích. "Rádi bychom divákům připomněli zevrubně naši historii, proto jsme si nechali natočit různé vstupy a vozíme s sebou projektor. Z plátna promlouvají všichni naši bývalí členové a členky, kteří si zavzpomínají na dobu, kdy s námi hráli, a prozradí, co dělají teď. Také tam promluví Pavel Žalman Lohonka a Miky Ryvola. Po každém vstupu či zdravici zahrajeme nejzásadnější písničku spjatou s osobností, která promluvila. K tomu máme ještě několik drobných fórků, které bych nerad prozrazoval. Úhrnem obnáší náš dvouhodinový pořad procházku třicetiletou historií kapely, při níž zazní třicet písniček od těch nejznámějších až po novinky," říká kontrabasista, konferenciér a textař Pavel Jim Drengubák. * Premiéru jste měli minulý týden v západních Čechách. Jak to publikum přijalo? Myslím, že se to obecenstvu líbilo, že je to moc vděčné a že to pěkně drží pohromadě. Na své si přišli hlavně pamětníci, mladí se zas o nás dozvěděli v kostce úplně všechno. * Svého stylu se držíte celých třicet let... Snažíme se, aby zvuk, na který si posluchači zvykli, se příliš neměnil. Samozřejmě se vyvíjí stejně jako my sami. V některých písničkách na novějších deskách třeba zazněl klavír, takže i ten vozíme s sebou, abychom neošidili zvuk známý z alb. Možná, že některé první texty dnes už vyhlížejí naivně, ale určitý posun je myslím u nás znát. * Máte široké žánrové rozpětí, hrajete folk, balady i spirituály. Tak to bylo od počátku? Ano, nikdy jsme příliš nebazírovali na žánrech. Pochopitelně jsme vyšli z folku, ale k tomu jsme dělali spirituály i swing. Nikdy jsme se ničemu nebránili, hlavní bylo, aby se písnička líbila nám všem a aby text byl o něčem, pak už to bylo na posluchačích, jestli ji přijmou a zůstane na repertoáru, nebo ne. Nikdy jsme se však neuzavírali do jedné krabičky, což se myslím právě plně projeví při těchto koncertech. Zazní spousta muziky, ale pořád to budou Nezmaři. Náš jednotící prvek jsou vokály a aranže. Díky nim jsme za ta léta rozeznatelní, což je dobře. * Jádro kapely vydrželo tři dekády téměř beze změn. Měli jste na sebe štěstí? Ano, pánská sestava je prakticky neměnná. Sami se tomu podivujeme. Střídali se u nás jen zpěvačky, těch bylo asi sedm. Nejdéle u nás sloužily Pavlína Jíšová a Šárka Benetková, ta je u nás téměř dvacet let. Už se za ta léta známe, víme, kdy ubrat a kdy přidat, co se týče různého špičkování. Už poznáme, kdy je na to člověk naložen a kdy ne. Zkrátka je to jako v manželství, tu a tam jsou mírné mráčky, ale když se lidi chtějí domluvit, mraky se vždycky rozeženou a všechno zas funguje. Pokud lidé spolu chtějí být a mají zájem o to, aby se muzika vyvíjela, pak to vydrží. Znám různé kapely i s hvězdným obsazením, které nevydržely právě z lidských důvodů. U Nezmarů se to sešlo tak, že nás to spolu stále baví. Diváci nám často říkají, že z nás cítí velkou radost, že to neděláme jen pro peníze. Samozřejmě se muzikou živíme, ale tohle by se asi nedalo zahrát, posluchači jsou na to velmi citliví. * Utkvěl vám z historie Nezmarů nějaký koncert, o kterém by se dalo říct, že byl nezapomenutelný? Určitě, nejzásadnější byl asi na plzeňské Portě v roce 1988, kdy se už komunistické režimy v okolních státech zvolna hroutily a bylo jasné, že se to začíná nahýbat i u nás. Nikdo si nedával pozor, autocenzura šla stranou a každý zahrál a řekl, co chtěl. Vzniklo neuvěřitelně výjimečné souznění mezi jevištěm a hledištěm, to se už asi nikdy nezopakuje. Řadu krásných koncertů jsme měli i na Prázdninách v Telči, kde ohromně pracuje tamní atmosféra i duch města. Letos se těšíme, že si v závěru roku k narozeninám dáme několik společných vystoupení s Jihočeskou filharmonií. * Pamatujete si i koncert, který byl nejpodivnější či nejhorší? I takových bylo dost. Jednou nás pozvali na setkání mládeže ve Vimperku, ale dramaturgové tenkrát nevěděli, která bije, takže nás zařadili mezi rockové kapely. Tam jsme se s publikem vůbec nepotkali, oni nebyli zvědaví na nás a ani my na ně. Chladně nás nechali, abychom se tam vycukali, a byli rádi, že je konec stejně jakomy. To byl velký omyl. V poslední době nás ale zvučí zvukaři od velkých rockových kapel a ti jsou spokojeni, říkají, že muzika je jen jedna. Další podivný zážitek jsme měli, když jsme po listopadu 1989 vyrazili do zahraničí. Hráli jsme na pozvání spřátelené kapely v Německu u francouzských hranic v jedné vinařské oblasti. Pořadatel nám říkal, že publikum tam je zvyklé každý pátek chodit na víno a k tomu poslouchá muziku. Když jsme skončili, řekl nám: Jste první kapela, u níž se stalo, že lidé poslouchali a teprve pak šli na víno. To se nám líbilo, brali jsme to jako úspěch. * Folková scéna se hodně proměnila a otevřela, proniklo do ní spousta nových vlivů. Líbí se vám? Ano. Dramaturgové všech velkých festivalů od Zahrady po Okolo Třeboně míchají žánry, což je dobře. Každý si najde to své a může si rozšířit obzory. Dnešní posluchači jsou daleko tolerantnější, přijmou třeba i to, co zrovna není šálkem jejich čaje. Slyšel jsem spoustu mladých a zajímavých kapel a nemám strach, že by folk ustrnul. * Jak myslíte, že by se vám dnes začínalo? Kdybychom byli na startovní čáře jako ti mladí, určitě bychom začali, protože nejdůležitější je chu. Dnešní kapely to mají ale složitější. Když se nám kdysi podařilo získat Portu, byla to známka určité kvality i dobrý odrazový můstek. Současné kapely mohou být dobré, ale těžko si získávají jméno. Myslím však, že pokud mají chu a nadšení a nenechají se odradit nějakým neúspěchem, můžou prorazit. Je to běh na dlouhou tra, my jsme si to také zkusili a dnes vím, že je to ta nejtěžší, ale i nejspravedlivější a nejpoctivější cesta. My jsme objížděli malé kluby, nejdřív přišlo dvacet lidí, pak čtyřicet... Poctivě jsme objeli celou republiku. Po revoluci tu byly skupiny, které si našly sponzora, vydaly desku, vylepily billboardy a myslely si, že budou hned slavné. Není to pravda. Lidi chtějí jméno, které znají a které už slyšeli. To, co je za námi, jsme si opravdu sami objezdili a odehráli. Máme své publikum, vážíme si toho a jsme rádi, že s námi vydrželo celých třicet let. * Nezmaři 30 let Hradec Králové dnes 19.00 Adalbertinum Janské Lázně 26.2. 19.30 kino Dvůr Králové nad Labem 27.2. 19.30 Hankův dům Jaroměř 28.2. 19.30 Městské divadlo Pardubice 29.2. 19.30 KD Hronovická Foto popis: TŘI ČTVRTINY NEZMARŮ: (zleva) Šárka Benetková, Pavel Zajíc a Pavel Jim Drengubák. Foto Autor - Foto - MAFA ARCHIV

Copyright 2015 Pavel Barnáš - Agentura BÁRNY, Realizace: Euro Grid Support Center s.r.o.